 |
Home
Katalóg hudobníkov
Katalóg kapiel
Tabelátory
Inzeráty
Fórum
Linky
Demonštrácia
Odozvy a pripomienky
Demonštrácia
Aktuality demonštrantov
Demonštrácia Top 10
Profily demonštrantov
Recenzie demonštrantov
Rozhovory demonštrantov
Digitálna encyklopédia
E-Knihy
História čsl. populárnej hudby
Komentáre
Profily
Recenzie
Recenzie CD
Recenzie DVD
Recenzie kníh
Reportáže
Rozhovory
Súťaže
Téma
Ako to je - hudobá výchova
Hračičky - hudobné nástroje
Kluby na Slovensku
Mediálne prestrelky
Načierno
Othelloviny
Pozvánky
Rychlo než to zapomenu
Výrok týždňa
Textáreň
| Návštevnosť: | 1 270 453 |
| Čítanosť: | 2 468 258 |
| Článkov: | 1 804 |
| Hudobníkov: | 478 |
Redactor: Robo Developer: Marek
Načierno
|
Vladimír Vlasák bol novinár skoro tak odolný jako Keith Richards |
Elitu českých rockových a folkových kritiků opustil deset dní před svými pětapadesátinami ten nejpracovitější a nejslušnější, Vladimír Vlasák. Patřil k absolventům žurnalistického kursu Sekce mladé hudby, kteří v roce 1984 své amatérské nadšení pro moderní populární hudbu zkultivovali pod vedením češtinářky Jany Pilátové a důstojně pak mohli navázat na tradici Dorůžkovy, Titzlovy a Klosovy Melodie. Než se stal v roce 1988 jejím redaktorem, psal Vlasák do Gramorevue a Zemědělských novin. Po sametovém převratu prošel zakládající sestavou Rocku & Popu, Lidovými novinami a Mladou frontou. Té sloužil od roku 1994 neuvěřitelně poctivě dvanáct let a jako externista vlastně až do chvil, kdy ještě mohl psát.|
Přátelství Jiřího a Jana (V&W) |
Číst Voskovce a Wericha je duševní potěšení. Slyšet jejich hlasy je však přímo tělesná rozkoš. Ledacos z toho, o čem si na tomto dvojdisku vyprávějí, bylo už popsáno i jinde; něco i přesněji. Ale povzdech, váhavé odmlčení, podiv, uchichtnutí, nevěřícnost – v těch je tolik podtónů, tolik nejhlubší zvukové pravdy, že na ně žádná grafická nápodoba nestačí. |
Jak se kalil a kam se dokulil rock´n´roll |
Název Stoppardovy nové hry by se ještě začátkem 60.let nesměl v tehdejším Československu – tedy už v době politického „oteplování“, Škvoreckého Světové literatury a vaculíkovských Literárních novin - objevit ani v titulku novinového článku, natož na programu jakéhokoli divadla. Rock´n´roll nebyla v očích tehdejších ideologů hudba, ale výplod zvrhlého životního stylu západních imperialistů. I obezřetnější hudební vědci a publicisté obzírali zvuk elektrických kytar s velkými výhradami (třeba jako „zahnívající odnož blues“), případně ho radši přenechávali sociologům coby pomíjivou módu, kterou nelze vysvětlovat z hudby samotné.|
Jiří Černý o Dylanovi a Santanovi |
Známy český publicista v zaujímavom dokumente o Bobovi Dylanovi a Carlosovi Santanovi.|
Jacques Brel podle Bowieho, Srnce, Hegerové i Gotta |
Zítra by mu bylo osmdesát. Od jeho smrti uplynulo přes třicet let, ale od posledního vystoupení už přes čtyřicet. Přesto zůstává Belgičan Jacques Brel stále největší hvězdou francouzského šansonu. A ještě něčím víc.|
Prohrává vkus |
Právo a spravedlnost nejsou totéž. Proto není divu, když ten, kdo u soudu prohraje, považuje rozsudek za nespravedlivý. Zvláště když jde o tak složitou věc, jako je ochrana osobnosti. Helena Vondráčková žalovala Jana Rejžka kvůli jeho tvrzení, že je dnes úspěšná díky svým kontaktům s mafiány ze sedmdesátých a osmdesátých let. |
Přebírá Radio Wave od BBC nacistický repertoár? |
O postoji Rady Českého rozhlasu k písni Swastika Eyes a k jejímu odvysílání Radiem Wave napsal v HN z 29. října Jindřich Šídlo 99 slov. Stačí citovat čtyři: "Je to kolosální pitomost." |
Kdyby tak jazzmeni sportovali a kašlali na kulturu |
Nikdo nesměl zpívat anglicky, mít dlouhé vlasy a sundat si na pódiu sako. A každý musel mít „povolovačku.“ To byla 70.léta. „Kdyby si tři kluci chtěli zahrát v hospodě, tak měl každý právo je udat, protože to neměli povolené,“ vzpomíná předseda Jazzové sekce Karel Srp v hodinovém dokumentu, který o šestnáctileté činnosti této dobrovolné organizace natočil režisér a scénárista Aleš Kisil.|
Gott nebyl ikonou normalizace a nehrál dvojí roli |
Úroveň většiny rozhovorů s Karlem Gottem mě léta fascinuje. Tedy především úroveň tazatelů. Se zpěvákem celoživotně zažraným do svého povolání a schopným hodiny vyprávět o nástrojích i aranžmá reportéři klábosí o iluminátech, ovládajících svět.
5
|
Jiří Černý Petru Žantovskému (Dokumenty 2) |
Otevřený dopis Petru Žantovskému (Viz Melodie 3/1985, str.12) Koncem roku 1983 byla celá tehdejší redakce Melodie vyměněna sestavou početně neúplnou, neschopnou naplnit časopis ani kvantitativně (opožděné odevzdávání materiálů tiskárně, volná místa na stránkách, převětšené fotografie), ani žánrově (nepřítomnost recenzí desek a koncertů, tedy rezignace na základ odborného časopisu), ...|
Petr Žantovský Rejžkovi (Dokumenty 1) |
Otevřený dopis jednomu českému publicistovi! Vážený pane! Když jsme se dnes ráno potkali v onom zastrčeném antikvariátě a Vy jste pro mne nenašel jiné slovo než lapidární dotaz, kolik že mi za ta moje „vyvádění“ šéfredaktor platí, bylo mi jako do hlavy klackem praštěnému. Studenější koupel jste, pravda, namíchat už nedovedl. |
Mezi Andersonovou, Klausem, Urbanovou a Martinů |
Od jedné okouzlené duše ke druhé může být někdy blízko, jen pár stanic metrem. Sotva jsem ve čtvrtek večer vešel do Kongresového centra, uviděl jsem Pepu Rauvolfa. Na tom by ještě nebylo nic zvláštního, analytik avantgardy nemůže chybět na koncertu Laurie Andersonové. Stejně jako další kritik Petr Vizina, kterému jsem tu ostatně vracel vypůjčené CD Life On A String. Zato Honzu Jeřábka jsem neviděl dávno a jeho usměvavou tvář mám v paměti nakreslenou spíš z debat v antikvariátu a jeho písničkářských začátků než z dnešní pověsti předního grafologa. |
Jiří Černý: Co s nádhernými hlasy v současné rockové hudbě? |
Nejenže svým tenorem obsáhl čtyři oktávy, zhruba dvakrát tolik co jiní zpěváci. Během jedné písně měnil tempo, rytmus a hlasitost jako snad nikdo v rockové historii, ještě dramatičtěji než Freddie Mercury nebo Roy Orbison. Přesto si na jméno Jeff Buckley většina rockových posluchačů nevzpomene. Ani dnes, deset let poté, co 29.května 1997 odešel navždy.